Vznik samostatného Československa v roce 1918 přivítal Klub s pochopitelným nadšením, avšak již záhy ve svém memorandu kritizoval ničení památek v souvislosti s popřevratovou euforií např. stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, odstraňování rakousko-uherských a habsburských symbolů, které však často byly součástí památky (článek: Josef Hyzler - Klub Za starou Prahu v nových podmínkách Československého státu.

    Bedlivě byl Klubem Za starou Prahu sledován vývoj názorů na zástavbu podskalského nábřeží pod Emauzy, do nichž Klub již v prvním desetiletí 20. století aktivně vstoupil důrazným požadavkem na zachování průhledu na budovu kláštera a kostelní průčelí, které po řadu století dominovaly svému okolí a nyní měly být zastavěny banální řadou činžovních domů na nábřeží. Návrh arch. B. Hübschmanna na řešení tohoto prostoru zástavbou nižších ministerských budov, vzniklý z podnětu Klubu Za starou Prahu, byl nakonec ve 20. letech realizován (článek: Milan Pavlík - Vývoj názorů na zástavbu nábřeží pod Emauzy mezi Palackého mostem a Vyšehradem.

    Podobně byly sledovány záměry města na výstavbu vysokého nábřeží na Malé Straně, kde Klub důrazně hájil nedotknutelnost malebně utvářeného břehu při ústí Čertovky, a její zachování, nezastavitelnost pozemků na Kampě z hlediska narušení panoramatu Hradčan a nevhodnost vybudování pobřežní komunikace. (článek: Martin Krise - Malostranské nábřeží a splavnění Vltavy. Starost o toto území se táhne prakticky celou stoletou historií Klubu, každá generace jeho členů se střetla s ohrožením Malé Strany: např. počátkem století byl prosazován záměr architekta Antonína Balšánka zastavět Kampu - ostrov při pobřeží Malé Strany - reprezentativními úředními budovami, ve třicátých letech zde vážně hrozila výstavba tzv. Státní galerie podle projektu arch. Josefa Gočára, k níž byl již roku 1927 položen základní kámen, po válce pak bylo obnoveno nebezpečí vybudování malostranské komunikace, která by propojila nábřeží mezi Vítěznou třídou a Klárovem a přes Kampu vedla i těžkou tranzitní dopravu, v sedmdesátých letech obludně transformované do podoby návrhu tzv. malostranského tunelu. Při každém z těchto případů Klub Za starou Prahu nekompromisně a neúnavně hájil zájem milovníků pražských památek a je i jeho zásluhou, že žádný z nich realizován nebyl (článek: Marek Krejčí - Malá Strana 1890 - 1950. Město mezi asanací a regenerací. Pro podporu svých stanovisek zhotovil Klub papírový model Malé Strany a Hradčan, který vznikal od roku 1910 po více než třicet let pod vedením arch. Bohumila Hübschmanna (článek: Kateřina Bečková - Model Malé Strany a Hradčan.

« předchozí   následující »

Nové


Věstník 1 / 2017